• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Představte si to. Vracíte se domů do místnosti, která je zároveň obývákem, ložnicí i jídelnou. Všechno, co vlastníte, se musí vejít do třiceti metrů čtverečních. A vy máte na výběr. Buď budete každý večer přeskakovat hromadu věcí na cestě k posteli, nebo sáhnete po promyšleném studio apartment design, který promění každý centimetr v užitečný prostor. Osobně jsem si prošla oběma extrémy. garsonka měla rozkládací gauč, který po rozložení zabral celou podlahu mezi kuchyňskou linkou a stolem. Ráno jsem musela složit peřiny, poskládat polštáře a teprve pak jsem mohla snídat. Byla to dřina. Dnes už vím, že klíčem je nábytek, který pracuje za vás, ne proti vám.

Největší oříšek v malém bytě? Postel. Klasická manželská postel zabírá plochu zhruba stejně jako jeden a půl auta, ale na spaní ji využijete jen osm hodin denně. Zbytek času vám překáží. Řešení? Sázka na bed with storage, který pod sebe schová polštáře, deky i sezónní oblečení. Nebo ještě lépe na chytrou pohovku. Když jsem do svého studia pořizovala nový kus nábytku, rozhodla jsem se pro velký sofa bed s pevným slatted frame. Důvod byl prostý. Klasické rozkládací pohovky mívají tenké kovové sítě, které vás po pár měsících začnou bolet v zádech. Kvalitní rošt z pružných latěk naopak drží tělo v přirozené poloze a prodlužuje životnost pěny. Vyplatí se investovat o pár stovek víc.

Už jste někdy museli v noci ustlat hostovi, a přitom jste neměli kam uklidit jeho ložní prádlo? Pokud máte v bytě šatní skříň, která už praská ve švech, není to jen nepříjemné – je to zoufalé. Tady přichází na řadu promyšlený studio apartment design s nábytkem, který umí víc než jen jedno. Praktická varianta je pull-out sofa s mechanismem click-clack. Tenhle typ pohovky nevyžaduje sundávání polštářů ani složité tlačení. Jedním pohybem překlopíte opěrák do roviny a během deseti vteřin máte lůžko. A co je důležité, pod sedákem se často ukrývá prostor pro uložení spacáků nebo ložního prádla. Mně se díky tomu uvolnila celá vrchní police ve skříni, kam jsem dřív narvaně cpala deky.

Nesmíme zapomenout na materiály. V malém prostoru je každý detail vidět. Volte látky, které snesou každodenní používání, ale zároveň nezničí vizuální klid místnosti. Velmi oblíbená je v poslední době velvet upholstery. Hedvábně lesklý samet působí luxusně, ale překvapivě dobře odolává oděru. Když jsem ho zvolila na svou rozkládací pohovku, bála jsem se, že se brzy ušpiní. Omyl. Skvrny od kávy stačí otřít vlhkým hadříkem a srst domácích mazlíčků se na hladkém povrchu nezachytává jako na hrubém lnu. Navíc samet v malé místnosti krásně odráží světlo a opticky ji zvětšuje. Zkuste kombinaci tmavě zeleného sametu se světlou dubovou podlahou. Atmosféra rázem připomíná útulný klub.

A teď k tomu nejcitlivějšímu – spaní. Kdo by si myslel, že na rozkládací pohovce bude spát stejně dobře jako na klasické posteli, mýlil by se. Rozdíl dělá hlavně foam mattress. Levné pohovky mívají sedáky z polyuretanové pěny o hustotě dvacet kilo na metr krychlový. To je tvrdé a po pár hodinách vás to tlačí do kyčlí. Hledejte pěnu s hustotou alespoň třicet pět. Ideálně kombinovanou s vrstvou paměťové pěny, která kopíruje tvar těla. Já osobně spím na matraci tloušťky šestnáct centimetrů na pevném roštu. Když to sečtu, mám na spaní stejný komfort jako v ložnici za dvojnásobek peněz. A ráno stačí jen hodit polštáře zpět na gauč.

Studio apartment design není jen o výběru jedné pohovky. Je to skládačka, kde každý kus nábytku musí plnit minimálně dvě funkce. Když jsem do svého bytu pořizovala jídelní stůl, cíleně jsem vybírala model, který se dá složit na polovinu a odložit ke zdi. Když přijde návštěva, roztáhnu ho a vznikne místo pro čtyři lidi. A pod stolem mám kufr s nářadím a složené lyže. Stejně tak funguje i úložná lavice u vchodu. Sednete si na ni při zouvání, uvnitř jsou boty, které nenosíte, a na vrchu leží klíče. Žádný prostor se nesmí flákat.

Pokud si říkáte, že to zní složitě, nezoufejte. Studio apartment design má jednu skvělou vlastnost – nutí vás přemýšlet, co opravdu potřebujete. Po roce v malém bytě jsem vyhodila polovinu oblečení, tři kuchyňské spotřebiče a dvě krabice knih. A necítím se ochuzená. Naopak. Každý předmět, který v bytě zůstal, má své jasné místo a účel. A když večer zatáhnu závěsy, rozložím pohovku a lehnu si na tu šestnácticentimetrovou pěnu, mám pocit, že bydlím v perfektně navrženém hotelovém apartmá. Není to o velikosti. Je to o tom, jak chytře s prostorem naložíte.