• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když jsem před lety zařizovala svůj první byt o rozloze 32 metrů čtverečních, narazila jsem na tvrdou realitu. Každý centimetr podlahy byl vzácný. Postel se dvěma pražci a skříň zabraly polovinu obýváku. Na noční stolek nezbylo, natož na na deky a polštáře pro nečekané návštěvy. Tehdy jsem objevila kouzlo vertikálního prostoru. Nešlo jen o police, ale o promyšlenou kompozici, která mění atmosféru místnosti. Wall art se pro mě stal nejen dekorací, ale také praktickým nástrojem. Místo aby zeď jen stála, začala "pracovat". Velký abstraktní obraz nad čelem postele opticky oddělil spací zónu od jídelního koutu. Tím pádem jsem nemusela stavět žádnou zástěnu, která by brala další místo.

Druhým krokem bylo řešení přespávání hostů. V obyváku jsem potřebovala něco, co se přes den schová a v noci poskytne kvalitní spánek. Vybrala jsem si pohovku s výsuvnou postelí s matrací a pevným roštem. Koupila jsem konkrétně model s hnědou sametovou čalouněním, který krásně ladil s tóny dřeva v místnosti. Na první pohled vypadala jako běžná sedačka. Když jsem ale potřebovala ubytovat kamarády, stačilo zatáhnout za skrytý pásek a rozložila se na pohodlné lůžko. Pak přišla otázka: kam s povlečením a přikrývkami, když nemám šatní skříň? Řešení našla právě stěna nad pohovkou. Nechala jsem vyrobit dva velké textilní obrazy na rámu, ale s tajemstvím. Zadní strana je opatřena zipem a uvnitř je dutina na polštáře a ložní prádlo. Fungují jako designový kryt na úložný box. Když hosté odjedou, jednoduše složím deky zpět do obrazů.

Postupem času jsem pochopila, že wall art není jen o estetice, ale o chytrém hospodaření s prostorem. Klasické obrazy nebo fotografie jsou fajn, ale v malém bytě potřebujete, aby každý kus nábytku i dekorace plnily dvě role. V ložnici mám například postel s úložným prostorem, kde pod matrací skladuji sezónní oblečení. Nad ní visí velké zrcadlo s dřevěným rámem, které místnost opticky zdvojnásobuje. Zrcadlo je vlastně také druh wall artu, jen jiný materiál. Slouží jako závěsný prvek, který dodává hloubku. Když jsem se stěhovala do většího bytu, narazila jsem na nový problém. Příliš vysoké stropy v obýváku působily chladně a prázdně. Potřebovala jsem vizuálně srazit výšku místnosti a zároveň zachovat praktičnost.

Řešení přišlo v podobě velkoformátové tapety na jednu stěnu. Vybrala jsem motiv hustého listoví, který sahal od podlahy až ke stropu. Tento kousek wall artu doslova změnil proporce místnosti. Teď si připadám, jako bych seděla v zimní zahradě. Nad novou rozkládací sedačku se sametovou čalouněním v odstínu petrolejové modři jsem pověsila tři menší dřevěné reliéfy. Jsou lehké, ale opticky hutné. Jejich úkolem není ukrýt věci, ale rozdělit zeď na příjemné celky. Když přijde návštěva a sedačka se pomocí klik-klak mechanismu změní v postel, reliéfy ladí s texturou polštářů. Celé to působí soudržně, jako by tu dekorace byla od začátku.

Asi nejvíc mě ale překvapilo, jak wall art ovlivňuje atmosféru při spaní. Mnoho lidí má obavy, že výrazný obraz nad postelí bude rušit. Opak je pravdou. Pokud zvolíte motiv s tlumenými barvami, třeba akvarelovou mlhu nebo geometrické tvary v šedé a okrové, působí uklidňujícím dojmem. Nainstalovala jsem si nad postel s úložnými zásuvkami velké plátno s motivem několika vertikálních pruhů. Pruhy opticky zvedají strop, což je v ložnici s nižším stropem klíčové. Při usínání se na ně koukám a mozek vnímá pravidelný rytmus, který mi pomáhá se zklidnit. Zároveň plátno skrývá nepovedenou omítku, kterou jsem původně chtěla předělávat, ale neměla jsem na to čas ani peníze.

Kdybych měla poradit někomu, kdo začíná s bydlením a má omezený rozpočet, řekla bych: nepodceňujte sílu vertikály. Nehledejte jen obrazy v rámu. Zkuste třeba stará dřevěná dvířka, vintage zrcadla nebo tapiserie. Každý z těchto prvků může fungovat jako wall art a zároveň řešit problém s úložným místem nebo optickým vnímáním bytu. Ušetříte za nábytek a získáte originální interiér. V obýváku mám třeba dvě velká nástěnná textilní dvířka, která nejsou ničím jiným než dekorací. Otevírají se, ale za nimi zeje jen prázdná zeď. Kdykoli ale potřebuji rychle uklidit věci hostů, prostě je za ně strčím. Funguje to jako falešná skříň. Nikdo netuší, že tam nic není.

A na závěr jedna drobnost. Nikdy nepodceňujte osvětlení wall artu. I ten nejkrásnější obraz ztratí na kráse, pokud na něj nedopadá správné světlo. Použila jsem bodová světla na kolejnici, která nasvěcují hlavní kusy na stěně. Když večer zhasnu hlavní lustr a nechám jen tyto bodovky, místnost získá úplně jiný charakter. Stěna se stane hlavním bodem místnosti a všechno ostatní, včetně pohovky s výsuvnou postelí, zmizí v příjemném šeru. Hosté si pak pochvalují, jak útulně u mě vypadá bydlení. A přitom stačilo jen přestat vnímat zeď jako něco, co jen odděluje místnosti, a začít ji používat jako nábytek.