• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Druhým, méně viditelným nebezpečím je otrava oxidem uhelnatým. Pokud se komín ucpe nebo zúží, spaliny nemohou odcházet ven a vrací se do obytných místností. Oxid uhelnatý je bezbarvý, bez zápachu a účinkuje rychle – způsobuje bolesti hlavy, závratě, a při vyšší koncentraci i smrt. Riziko se zvyšuje zejména v noci, kdy jsou lidé spící a nemohou včas zareagovat. Proto je důležité sledovat nejen stav komína, ale i pravidelně měnit baterie v detektorech oxidu uhelnatého, které by měly být v každé domácnosti s krbem nebo kamny.

Začernění skla u kamen většinou není způsobeno nekvalitním palivem, ale nesprávným provozem. Nejčastější příčinou je nízká teplota spalování, kdy dřevo nedokonale hoří a vzniká dehet, který se usazuje na skle. Pokud chcete mít sklo čisté, musíte se zaměřit na to, co se děje uvnitř topeniště, ne na to, jak často sklo čistíte.

Než začnete, připravte si správné náčiní. Budete potřebovat kartáč s tvrdými štětinami (ocelové pro kouřovody, plastové pro lehčí nánosy), teleskopickou tyč nebo lano se zátěží, a dále ochranné brýle, rukavice a respirátor proti prachu. Důležité je zvolit kartáč odpovídající průměru komínové vložky – příliš malý kartáč nevyčistí stěny, příliš velký se zasekne. Před zahájením práce odstraňte z topeniště veškerý popel a zkontrolujte, že je komín zcela vychladlý.

Samotné čištění provádějte od shora dolů. Vystupte na střechu, upevněte lano s kartáčem a spouštějte ho do komínového průduchu. Pohyb by měl být plynulý, bez prudkých trhnutí. Pokud používáte tyče, spojujte je postupně a kartáčem protahujte celou délku komína. Po dosažení dna opakujte pohyb ještě dvakrát až třikrát, dokud kartáč nevyjede zpět bez většího množství sazí. Nezapomeňte na kontrolu kouřovodu – i ten je třeba vyčistit, jinak se nečistoty vrátí zpět do místnosti.

Nejspolehlivějším ukazatelem je ale měření tloušťky sazí. When you loved this article in addition to you would like to be given details with regards to Rekonstrukce Koupelny Krok Za Krokem kindly pay a visit to the web-site. Pokud máte přístup k vymetacímu otvoru, sáhněte rukou do komína a zkuste odhadnout vrstvu. U hladké nerezové vložky by neměla přesáhnout tři milimetry, u starších cihelných komínů je limit asi pět milimetrů. Překročí-li vrstva tyto hodnoty, dochází ke zúžení průduchu, což zvyšuje odpor a snižuje tah. Výsledkem je nedokonalé spalování, více sazí a tvorba dehtu, který se usazuje na barvy stěn do obývákuách. Tento proces se sám urychluje, takže pokud nezasáhnete, bude se komín zanášet stále rychleji.

Typickou chybou je spoléhat se na to, že komín stačí vyčistit jednou za dva roky. Frekvence čištění závisí na druhu paliva, intenzitě vytápění a konstrukci komína. U běžného rodinného domu s denním topením dřevem odborníci doporučují kontrolu a čištění minimálně dvakrát ročně – nejlépe před začátkem sezóny a po jejím skončení. Při použití vlhkého dřeva, které má nižší výhřevnost a více sazí, je interval ještě kratší. Pokud si nejste jisti postupem, objednejte si kominíka, který provede kontrolu a změří průchodnost. Nechte si také poradit, jaké čisticí pomůcky používat – běžný kartáč s tyčí není univerzální řešení a u některých vložek může způsobit poškození.

Co hrozí, když necháte komín bez údržby Zanedbaný komín není jen zdrojem nepříjemného zápachu nebo nižší účinnosti topení. Nejzávažnějším rizikem je požár sazí. Teplota v hořícím komíně může přesáhnout tisíc stupňů Celsia, což snadno zapálí přilehlé dřevěné trámy, izolaci nebo prach v půdních prostorách. Takový požár se šíří rychle a často je odhalen až ve chvíli, kdy je střecha v plamenech. Kromě přímého ohrožení života a majetku přichází i poškození samotného komínového tělesa – praskliny, odpadávání omítky a deformace vložky. Oprava pak vyjde na nemalé finanční částky, které by běžná údržba zcela eliminovala.

Prvním krokem je identifikace rizikových prvků v prostoru. Hořlaviny neskladujte v blízkosti elektrických rozvaděčů, zásuvek, jističů, topných těles, kamen, komínů ani jiných zdrojů tepla. Minimální odstup od těchto prvků by měl být alespoň jeden metr, ale u větších nádob nebo při skladování v uzavřených místnostech bez větrání zvyšte vzdálenost na dva až tři metry. Důležité je také zohlednit možnost úniku par – ty jsou často těžší než vzduch, šíří se po podlaze a mohou se vznítit ve vzdálenosti větší, než je viditelná kapalina. Proto dbejte na to, aby v prostoru nebyly žádné prohlubně, kanály nebo šachty, kam by se páry mohly hromadit.

Při údržbě se zaměřte i na okolní části. Těsnění kolem dvířek, které ovlivňuje přísun vzduchu, a popelník, který by měl být prázdný, aby měl vzduch kudy proudit. Pokud máte možnost regulace vzduchu, nastavte ji podle fáze hoření. Při rozhořívání nechte přívod vzduchu otevřený, po rozhoření ho ztlumte. Rošt tak nebude zbytečně přehříván a déle vydrží. Vlhkost dřeva je dalším faktorem – suché dřevo spaluje čistěji, méně zanáší rošt a snižuje tvorbu dehtu.