• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Co se stane, když vrstevnice ignorujete Nejčastější chyba začátečníků je, že se dívají jen na délku trasy a přehlédnou, jak vypadá profil terénu. Mapa vám přitom dává možnost spočítat si celkové stoupání dopředu. Stačí spočítat vrstevnice, které protne vaše trasa, a vynásobit je výškovým krokem. Pokud jich je padesát, máte před sebou pět set metrů do kopce. Tohle číslo vám řekne víc než počet kilometrů, protože dvacet kilometrů po rovině je úplně jiná záležitost než pět kilometrů s pětisetmetrovým stoupáním.

Zrcadlový test: Jak ověřit, že jdete správným směrem Jedna z nejpraktičtějších technik pro kontrolu postupu je použití přírodních hodin. Postavte se čelem ke slunci. V pravé poledne ukazuje slunce na jih (na severní polokouli). Ale pozor, letní čas to posouvá. Tuto metodu berte jako hrubý odhad, ne jako přesný nástroj. Mnohem spolehlivější je sledování stínů. Zasuňte do země svislou tyč a označte konec stínu. Po patnácti minutách stín posuňte a opět označte jeho konec. Spojnice obou bodů ukazuje směr východ–západ. Tím ověříte, zda vaše odhadovaná trasa dává smysl. Další pomůckou je stromová kůra – na severní straně bývá mech, ale jen tam, kde je stín. Na otevřených místech to nefunguje. Kombinujte vždy alespoň dva nezávislé ukazatele. Pokud se shodují, pokračujte. Pokud ne, zastavte se a přehodnoťte situaci.

Než se spolehnout na značení, naučte se ho číst v terénu. Značka se obvykle nachází na viditelném místě, ve výšce očí, a to na pravé straně vašeho směru chůze. Na rozcestích bývají směrovky s názvy cílů a vzdálenostmi, ale samotné pásy vás vedou i mezi nimi. Důležité je sledovat interval: na frekventovaných trasách se značky opakují každých pár desítek metrů, v odlehlých úsecích může být mezera delší. Pokud jdete delší dobu bez značky, vracejte se k poslednímu místu, kde jste ji viděli, a hledejte odbočku nebo prudší zatáčku.

Nakonec si vždy zkontrolujte, zda máte u sebe telefon s nabitou baterií a přibalte si i malou powerbanku. V horách je často slabý signál, ale i tak můžete pomocí GPS poslat nouzovou zprávu. Informujte někoho blízkého o vaší trase a přibližném čase návratu. Když budete tyto zásady dodržovat, s velkou pravděpodobností se výlet vydaří a vy si odvezete jen ty nejlepší zážitky.

Když vyrazíte do českých hor nebo i do lesů v okolí města, nejspíš narazíte na klasické pásové značky na stromech, kamenech nebo sloupcích. Systém značení Klubu českých turistů (KČT) je starý přes sto let a funguje na jednoduchém principu: If you have just about any questions concerning wherever along with how to make use of https://mopsw.nic.in/sagarvidyakosh/index.php?title=výlet_do_moravského_krasu_s_dětmi:_chyba,_Která_zkazí_celý_den, you possibly can e-mail us on our website. tři pruhy, prostřední nese barvu trasy a dva krajní jsou bílé. Tato kombinace vám řekne, že jdete po oficiální turistické cestě, a podle barvy stěn do obýváku prostředního pruhu poznáte, jaká trasa to je. Červená značí dálkové trasy, modrá vede přes hřebeny a větší celky, zelená spojuje menší cíle a žlutá je určena pro krátké spojky nebo okruhy.

V praxi se vyplatí znát i doplňkové značky. Šipka znamená změnu směru, křížek pak konec trasy – většinou se umisťuje tam, kde cesta končí nebo se napojuje na jinou. Když narazíte na křížek, neznamená to, že jste se ztratili, ale že oficiální trasa končí a další vedení už není značeno. Můžete pokračovat podle mapy, ale počítejte s tím, že zodpovědnost za navigaci přebíráte na sebe. Před túrou si proto vždy zjistěte, jestli je trasa v aktuálním stavu a jestli neprobíhá nějaká přeložka.

Další pastí je přeceňování vlastních schopností odhadu vzdálenosti. V otevřené krajině se vzdálenosti zdají kratší, v hustém lese delší. Zkuste si trénovat: vyberte si cíl, odhadněte vzdálenost, pak změřte pásmem nebo přes aplikaci. Po pár pokusech zjistíte, že váš odhad je systematicky zkreslený. Stejně důležité je sledovat čas. Průměrná rychlost v neznačeném terénu je 2–3 km/h, ne 5 km/h jak na cestě. Když si naplánujete trasu na 10 km, počítejte s minimálně čtyřmi hodinami, ne dvěma. Tento rozdíl může rozhodnout, že stihnete návrat za světla, nebo budete tábořit bez vybavení.

Na hřebeni platí pravidlo tří bodů dotyku. Ruce i nohy pracují společně, a když si nejste jistí krokem, vždy se přidržte skály. Nepoužívejte turistické hole – na úzkém hřebeni vás spíše omezují a při pádu vám zamotají nohy. Místo toho si vezměte lehký jištěný batoh a ruce mějte volné. Pokud je hřeben zajištěný řetězy nebo lany, kontrolujte každou karabinu a postupujte pomalu, jeden člen skupiny vždy jistí druhého.

Zásadní je zvolit trasu podle své fyzické kondice a technických dovedností. Ne každý „modrý" sjezd je pro začátečníka, a ne každé stoupání s krásným výhledem je pro rodinu s dětmi zvládnutelné. Před odjezdem si projeďte výškový profil trasy a zjistěte, kolik metrů převýšení vás čeká. Univerzální pravidlo: v horách počítejte s tím, že ujedete o třetinu méně kilometrů než v rovině, a že doba jízdy bude delší, než se zdá z mapy.