• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Nejprve si sedněte nebo opřete o strom a zkuste si vzpomenout, kudy jste šli. Načrtněte si v hlavě nebo klackem do hlíny poslední úsek cesty. Všímejte si detailů: kde jste odbočili, co jste míjeli, jak zařídit malou kuchyni dlouho jste šli. Pokud máte mobil s mapou, When you beloved this information and you want to acquire more info about tato stránka kindly stop by the site. podívejte se na něj, ale nezačínejte hned chodit podle šipky. Často se vyplatí vrátit se na poslední jasný bod – křižovatku, potok nebo výrazný strom. Cesta zpět po vlastních stopách je obvykle jistější než zkratka neznámým terénem.

Když vyrážíte do českých hor nebo lesů, možná vás napadne, že odpadky přece nenecháváte v přírodě. Jenže minimální odpad nezačíná až u popelnice, ale mnohem dřív – už při balení batohu. Většina turistů si neuvědomí, že i takzvaně přírodní zbytky, jako jsou slupky od banánů nebo skořápky od ořechů, se v českém prostředí rozkládají neúměrně dlouho. Proto je dobré promyslet, co si s sebou vezmete, a hlavně co si z obchodu nepřinesete.

Na cestě sledujte nejen mapu, ale i vlastní tělo. Pokud se vám točí hlava, máte studený pot nebo se vám špatně dýchá, okamžitě zastavte. Dejte si svačinu, napijte se a zhodnoťte situaci. Typická chyba je pokračovat v chůzi, protože „už to není daleko". Přitom i posledních dvě stě výškových metrů může trvat hodinu, pokud je strmý svah a sutě.

Během túry dělejte pravidelné přestávky na pití a oddech. Využijte je k opakování povelů a k odměňování psa za klidnou chůzi. Pokud pes jde správně, chvalte ho slovy i pamlskem – nejlépe v momentě, kdy jde u nohy s uvolněným vodítkem. Vyhněte se trestům za tahání; místo toho zastavte a počkejte, až se pes uklidní.

Typickou chybou je příliš dlouhé vodítko. Na túře, kde je nerovný terén a okolní podněty, by vodítko nemělo být delší než dva metry. Delší vodítko dává psovi pocit volnosti, ale ztěžuje kontrolu při náhlém pohybu. Pokud potřebujete větší svobodu, použijte postroj s vodicím madlem, ale i tak zůstaňte v blízkosti.

Poslední tip je méně známý, ale o to půvabnější: okruh z obce Láz na vrch Houpák. Ujdeš jen sedm kilometrů, ale čeká tě hodně kamenitých úseků a jedno prudší stoupání. Převýšení je kolem dvou set padesáti metrů, takže to zvládneš za půl dne úplně v pohodě. Hlavní přínos je, že tu prakticky nepotkáš jiné lidi. Nezapomeň si s sebou vzít dostatek vody – v okolí není žádný pramen ani hospoda. A pokud jdeš v létě, nezačínej později než ve dvě odpoledne, ať nejdeš poslední úsek v úmorném vedru.

Minimální odpad na trase není o dokonalosti, ale o byt v panelákuědomém rozhodnutí. Když si sbalíte batoh tak, aby v něm nebyly jednorázové obaly, a přibalíte sáček na vlastní smetí, zvládnete túru bez toho, abyste za sebou nechali cokoli. A pokud náhodou potkáte odpadky, které po někdo zanechal, klidně je seberte – je to jednoduchý způsob, jak českou krajinu udělat čistší. Takový přístup prospěje nejen přírodě, ale i vám, protože si užijete výlet bez starostí, co s prázdnou lahví.

Pro otrlejší mám tip na přechod z Míšova na Třemšín. Tato trasa má kolem deseti kilometrů a patří k fyzicky náročnějším půldenním výletům. Jdeš po hřebeni, kde se krásně střídá les s pastvinami. Vyžaduje to ale dobrou kondici a hlavně zkušenost s mapou – v hustém mlze se tu snadno ztratíš. Vždy sleduj turistické značení, ale nespoléhej jen na něj. Pokud se počasí zhorší, klidně to otoč a vrať se po stejné cestě zpět. Lepší je vrátit se včas než bloudit za tmy.

Na kole je přechod sedla úplně jiná disciplína. Než vyrazíte na bicyklu, zvažte hmotnost nákladu a převody. Na dlouhý výstup si vezměte lehčí oblečení, ale vždy s sebou větrovku. Kolo tlačte v prudkých úsecích, pokud nemáte jistotu, že sjedete. Brždění na sjezdu je totiž fyzicky náročnější než samotný výjezd.

Než vyrazíte na delší túru, ověřte, že pes zvládá chůzi na volném vodítku bez tahání. Ideální je začít na krátkých procházkách po rovině, kde se můžete plně soustředit na výcvik. Když pes zatáhne, okamžitě zastavte a počkejte, až se vodítko uvolní. Teprve pak pokračujte. Tím psa učíte, že tahání nikam nevede.

Co dělat, když pes táhne do kopce i z kopce Na túře se setkáte se stoupáním i klesáním, které psa přirozeně motivují k rychlejšímu pohybu. V prudkém kopci zkraťte vodítko na metr a držte ho oběma rukama – jedna ruka u obojku, druhá jako pojistka. Před náročným úsekem psa zastavte, nechte ho očichat zem a vydejte povel „pomalu". Ve sestupech naopak vodítko mírně povolte, aby pes mohl přizpůsobit krok, ale nenechte ho běžet před vámi.

Poslední rada: aplikace je nástroj, ne pán. Když tě navigace povede jinam, než ukazuje fyzická značka, věř raději značce. Nauč se základní orientaci podle mapy a kompasu, ať nejsi závislý na displeji. Mobilní telefon patří do kapsy jako pojistka, ne jako jediný zdroj informací. S trochou zdravého rozumu a připravenými offline mapami se ti žádná cesta nestane nepřekonatelnou.